Plody jalovce byly jako koření používány již ve staré římské kuchyni. S jalovcem bylo spojeno mnoho pověr, jalovcovými větvičkami se vykuřovalo na ochranu před morem. Jalovec obecný, který je u nás domácí, je chráněná dřevina. Je to stále zelený jehličnan, který podle stanoviště bývá vysoký kolem 1 m, ale i vyšší. Roste na chudých suchých místech. Vytváří samčí i samičí rostliny, které přinášejí plody - bobule, jež dozrávají až v druhém roce. Jalovčinky obsahují tři semena a jsou tmavě modrohnědě zbarveny. Bobule se sbírají na podzim. Jalovčinky mají nasládlou a výrazně pryskyřičnou chuť i vůni.
LÉČIVÉ ÚČINKY
Jalovčinky obsahují invertní cukr, pryskyřici, glykosidy, silici a fytoncidy, tj. látky usmrcující bakterie, čili určité zrnko pravdy bylo i v lidové pověře, že větvičky jalovce zahánějí choroby. Jalovčinky mají značný močopudný účinek, prokrvují sliznice zažívacího traktu (pomáhají při poruchách žaludku, žlučníku, střev). Současně působí i na plicní tkáň, zlepšují dýchání. Protože působí i prokrvení ledvin, nemají jalovec užívat lidé se zánětlivými procesy v ledvinách ani jako koření. Rovněž ne v těhotenství. Jinak jalovčinky dobře působí proti revmatismu, vodnatelnosti, zlepšují oběh krevní. Je vhodné přidávat jalovčinky do jídel hůře stravitelných, nadýmavých a tučnějších. Povzbuzuje chuť k jídlu.
VYUŽITÍ
Jalovčinky se hlavně užívají při kořenění zvěřiny, drcenými jalovčinkami se obaluje očištěná zvěřina před úpravou, aby "dozrála". Přidávají se i do rybích marinád. Koření se jimi kysané zelí, hlavně v Německu a v Alsasku, někdy se přidávají do guláše, chceme-li mu dodat "divokou" příchuť, ale i při pečení drůbeže. Jsou součástí různých směsí koření, dají se použít spolu s koriandrem k nakládání masa před uzením. Používají se k výrobě pálenky zvané borovička.