Majoránka byla dříve pokládána za okrasnou nebo kouzelnou bylinu. Staří Římané, Egypťané a Řekové ji považovali více za léčivou rostlinu než za koření.
Je to zpravidla jednoletá i víceletá bylina. Původem je ze severní Afriky, přední Asie a jižní Evropy, kde se také nejvíce pěstuje. Majoránka se dá pěstovat i na zahrádkách, to znaly už naše babičky, v jejichž kořenné zahrádce měla majoránka význačné místo. Potřebuje slunnou polohu. Nejvíce silic má na počátku května. Suší se ve stínu.
LÉČIVÉ ÚČINKY
Majoránka obsahuje tříslovinu, hořčinu a silici (oleum majoranae). Urychluje trávení tím, že zvyšuje sekreci žaludeční šťávy, uklidňuje zažívací trakt, podporuje tvorbu žluči. Působí proti neurózám, nadýmání, střevní kolice. Pomáhá také při nachlazení. Uplatňuje se i v kosmetickém průmyslu.
VYUŽITÍ
Jako koření se používá majoránka drhnutá, což je směs listů a květů. U nás se pěstuje ve velkém na jižní Moravě a na jižním Slovensku, v čechách také na Strakonicku. Majoránka se používá ve všech evropských kuchyních. Nechybí ani v amerických a afrických jídlech.
Koření se jí polévky - hrachová, bramborová, dušená masa - skopové, hovězí (tokáň), karbanátky, drůbež, dává se do paštik, do uzenin a samozřejmě je nutná při výrobě jaternic. Majoránka je součástí směsí bylinkového koření v Itálii, ve Francii i ve Španělsku. Lze ji použít sušenou i čerstvou.
SKLADOVÁNÍ
V domácnostech ji dlouho neskladujeme, každý rok kupujeme novou a dáváme do tmavých, dobře uzavřených kořenek.