Pažitka pravděpodobně pochází ze Středomoří. Planá roste v Evropě, Asii, Severní Americe, především podél vodních toků. Jako koření se používala už ve staré řecké a římské kuchyni. V Evropě byla rozšířena ve větší míře v 16. století. Spolu s petrželkou se udržela u nás dodnes jako oblíbená "polévková zeleň" snad na každé zahrádce. Je to naťová zelenina, která je u nás pěstována i ve velkém a pravidelně dodávána na trh.
U nás rostou dvě plemena planých pažitek, podobných zahradní pažitce, mají jen o něco drobnější listy a ostřejší chuť. Je to pažitka pobřežní, vyskytující se podél vodních toků a pažitka sibiřská, která roste na vlhkých loukách. Obě se dají dobře, zvláště zjara, použít jako zahradní pažitka - ta z nich vlastně vzniká. Pažitka v přírodě raší od března do května. Rychlená pažitka se může prakticky používat po celou zimu.
LÉČIVÉ ÚČINKY
Pažitka je důležitý zdroj vitamínu C - obsahuje ho asi 50 - 100 mg ve 100 g, zvláště mladé listy jsou bohaté na vitamíny. Obsahuje i mnoho karotenu (protivitamín A), dále vitamín B2, silice obsahující síru, mnoho sodíku a hodně vápníku, draslíku, fosforu, železa a síry. Pažitka podporuje trávení, má vliv na chuť k jídlu a na snižování krevního tlaku.
VYUŽITÍ
Pažitkové listy se používají výhradně syrové. Sušením ztrácejí aroma a biologickou hodnotu. Na Sibiři se pažitka pro zimní potřebu nakládá do soli. Vhodnější ale je přirychlit si v domácnosti pár trsů pažitky třeba jen v květináči.
Pažitka se používá ve všech evropských kuchyních, dále v čínské a v indické i v kuchyni severoamerické především jako zelené koření do polévek, omáček, do vaječných jídel, do bylinkového másla, na zdobení čerstvých zeleninových salátu (rajčatového, okurkového, bramborového a míchaného), na přílohy (rýži a brambory), na chléb s máslem, do tvarohových a sýrových pomazánek, na ozdobu pečených mas a ryb, na obložené chlebíčky atd. Z pažitky se vaří chutná omáčka k vařeným vejcím, k masu i k zelenině.