ŠAFRÁN (Crocus sativus)

ŠAFRÁN (Crocus sativus)

Kdysi se šafrán pěstoval na "šafránicích" v Čechách i na Moravě, protože byla po něm velká poptávka. A už tehdy se falšoval saflorem Carthamus tinctorius nebo jayzykovými kvítky měsíčku. Také ti, kdo si pravý šafrán nemohli dovolit, jej takto v pokrmech nahrazovali a dodnes nahrazují.

Šafrán znali už ve starém Egyptě, znali jej staří Řekové a Římané a byl v jejich jídlech nezbytný. Přikládala se mu velká léčivá moc a věřilo se, že je účinným afrodisiakem. Šafrán pochází zřejmě ze západní Asie a odtud se rozšířil do Indie a Číny a odtud do Evropy. Nejstarší kultury šafránu, které se dodnes pěstují, nacházíme ve Španělsku a v jižní Francii. Zdomácněly tam z dob křižáckých tažení v 11. století.

Šafrán setý je nízká rostlina, jejíž okrasné formy jsou dobře známy jako "krokusy". Kvete na podzim. Pod zemí vytváří cibulovitou hlíz, z níž na jaře vyrůstají čárkovité listy s bílám středním nervem. Kvete fialovým květem s čnělkou, která je rozvětvena na tři blizny. To je ono vzácné koření - na 1 kg šafránu je třeba 60 000 až  120 000 květů.

Na jednom místě se rostlina pěstuje tři roky. Sklízejí se květy a znich se vystříhají blizny. Práce je to značně nákladná a proto je šafrán drahý. Vlastní koření jsou jednotlivé blizny nebo tži blizny spojené čnělkou barvy purpurové nebo hnědočervené, čnělka je žlutavá. Mají zvláštní vůni a kořennou chuť poněkud nahořklou. Žluté barvivo, které šafrán obsahuje, se rozpouští i ve vodě a zabarvuje ji krásně dožluta. Ve starověku byla právě tato krásná safránová žluť velice módní barvou vznešených dam a stejně módní byla i vůně šafránu.

 

LÉČIVÉ ÚČINKY

Šafrán se dříve používal nejen jako koření, ale i jako lék. Uklidňuje nervy, působí proti křečím, astmatu, kašli, žlučopudně a močopudně. Obsahuje barvivo krocin, hořčinu, voskotié látky, silici, Ve větších dávkách působí narkoticky, bolí z něho hlava, vyvolává překrvení vnitřních okrgánů, zvláště v těhotenství se nedoporučují vyšší dávky.

 

VYUŽITÍ

Dávky šafránu nesmějí překročit 1 g na osobu denně. Je lehounký a do pokrmů stačí špetka - na 3 l polévky plně postačí 0,01 g. 

Nejvíce se šafrán používá v kuchyni španělské a francouzské, ale nemsí chybět ani na policích kuchařů arabských, indických, čínských i latinskoamerických. Barví se jím a také aromatizují rozmanité pokrmy - rýže, pilaf, omáčky, polévky, sýry, těsta. Říká se, že "šafrán zvedá koláče", že působí na kyprost těsta.