Jako žluté sušené oddenky nebo jako žlutý prášek byla kurkuma známa v Evropě už ve starověku. Z Indie a ze Srí Lanky ji tehdy dováželi arabští obchodníci. Ve středověku byla v Evropě známa pod jménem "indický šafrán". V té době byla používána spíše jako léčivo a barvivo než jako koření.
Tato tropická bylina původem z jihovýchodní Asie patří mezi rostliny zázvorovité. Pěstuje se pro oddenky a ztlustlé kořeny nazývané také "žlutý zázvor". Sklizené oddenky se očistí, potom spařují horkou vodou a dále se pozvolna suší většinou na slunci. Kurkuma se pěstuje hlavně v Číně a v Indii, ale také na Jávě, Haiti, v Japonsku a na Filipínách.
Do obchodu přicházejí části hlavního oddenku vejčitého či hruškovitého tvaru, velikosti asi vlašského ořechu, pod názvem kurkuma kulatá a kousky postranních oddenků asi jako prst dlouhé, podélně svraštělé, pod názvem kurkuma dlouhá. Jsou to ovšem části jedné a téže rostliny.
LÉČIVÉ ÚČINKY
Kurkuma má značný význam a použití i v lidovém lékařství. Její odvar slouží jako stomachikum, dále při chorobách ledvin a žlučníku a zevně jako dezinfekční roztok.
VYUŽITÍ
Kurkuma obsahuje silici s charakteristickou ostrou vůní a jasně žluté barvivo zvané kurkumin. Toto lidskému zdraví neškodné barvivo je podstatnou částí oddenků i zduřelých kořenů. Používá se k barvení másla, tuků, sýrů, mastí i likérů, ale mohou se jím barvit i jiné materiály, jako látky, dřevo apod. Kurkumin je ve vodě nerozpustný, ale rozpouští se v tucích a v alkoholu.
Pro význačnou kořennou chuť a vůni se kurkumy používá jako koření při přípravě ostrých omáček, přidává se do hořčice, používá se dále k přípravě tekutého koření - worcesterské omáčky a nejrůznějších druhů koření kari. Vyrábí se z ní kurkumin a silice kurkomová, která má použití i v parfumérii.